Normalizace a film

Cena: 2 000 Kč

Český film 60. let bývá někdy označován za „filmový zázrak“. Slibný rozvoj domácí kinematografie se zastavil na přelomu 60. a 70. let. Totalitní moc dosadila do vedení filmového průmyslu tvrdé normalizátory, kteří zahájily personální čistky následované reorganizací filmových organizací. Ta jim má usnadnit kontrolu nad českou filmovou produkcí a její jednotnou politickou linii. Většina tvůrců tzv. nové vlny, kteří v 60. letech slavili úspěchy po celém světě, za normalizace nesmí natáčet. Někteří emigrují, jiní natáčejí tzv. úlitbové filmy. Nesnadné podmínky má také nastupující generace filmařů, protože režim se bojí mladých tvůrců.

Jaké to bylo, když člověk chtěl natáčet, ale nevěděl, jestli mu to ještě bude umožněno? Jak do tohoto prostředí vstupovali noví režiséři a scenáristé? Jak složité bylo najít hranici mezi „zlem“ a „dobrem“? Jak vypadala prorežimní propaganda? Jakými filmovými prostředky se dosahovalo propagandistického účinku? Vznikaly i nějaké kvalitní filmy? Kdy se začala situace opět uvolňovat?

Program se skládá z přednášky doplněné aktivitami studentů, ukázkami z filmů s komentářem a řízené diskuze.